Nacházíte se: O nás / Koncepce zařízení

Koncepce zařízení

Přijímáme děti:

  • ve věku od 15 let ke studiu na středních školách, popřípadě chlapce v posledním roce povinné školní docházky, u kterých následně zajistíme přijetí na střední školu či odborné učiliště

Zmenší se tak počet prostředí, které dítě vystřídá. Lépe si přivykne na prostředí a přechod na střední školu je ulehčen. Časté střídání škol a zážitek neúspěchu a vyloučení se podílejí na prohloubení poruchy chování a na negativním sebeobrazu dítěte. (Vojtová, V. Červenka, K. Výzkum jako inspirace pro intervenci v praxi školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. In Kvalita péče o děti v ústavní výchově. Sborník z konference. Praha : NÚV, 2015)

 

Děti k nám přicházejí z:

  • rodin
  • dětských domovů
  • dětských domovů se školou, jiných výchovných zařízení

Zařízení otevřeného typu

OP Žďár nad Sázavou je zaměřeno na přijímání chlapců ve věku od 15 let pro studium na středních školách ve městě a okolí. Kapacita zařízení je 18 lůžek, tedy 2 výchovné skupiny a 2 chlapci umístění na startovacím bytě.

Koncepce zařízení má svou historii a tradici. V době devadesátých let bylo experimentálně primární snahou, aby se v ústavu nacházelo co nejméně dětí v pracovně výchovné skupině, aby většině bylo umožněno dokončení vzdělání na civilních učilištích, absolvování rekvalifikačních kurzů apod. Tyto snahy byly úspěšné, od roku 2000 navštěvují chlapci školy hlavního proudu. Také jako jedno z prvních zařízeních zřídilo OP Žďár nad Sázavou startovací byt, je od města pronajímán již od 1.6.2008.

Koncepce plně otevřeného zařízení představuje formu ústavní péče, která odpovídá inkluzivnímu směřování pedagogiky a také plně respektuje práva dítěte na vzdělávání a zapojení se do běžných aktivit a podporuje jeho socializaci. Eliminují se tak negativní dopady po dobu nezbytně nutné intervence v segregovaném institucionálním prostředí, především pak prionizace. (Fischer, S., Škoda, J. Sociální patologie. Praha: Grada, 2009) Segregace je v otevřeném typu zařízení omezena jen na sociální prostředí, které negativně ovlivňuje zdravý vývoj dítěte.

Díky docházce do školy hlavního proudu projde dítě během dne několika sociálními rolemi a je ovlivňováno různými výchovnými autoritami. (Pacnerová, H. Cesta kvality v péči o ohrožené děti In Kvality péče o děti v ústavní výchově. Sborník z konference. Praha: NÚV,  2015) Ve škole hlavního proudu dochází k setkávání se s vrstevníky bez poruchy chování  a tím je předcházeno tendenci být konformní se sociálně deviantní skupinou a předchází se také prohlubování negativních osobních charakteristik. (Matoušek, O. Ústavní péče. Praha : Sociologické nakladatelství, 1999). Spolužáci se tak stávají výrazným zdrojem sociální opory.  (Presová, J. Skolní vztahová síť jako zdroj resilience dětí v riziku poruch chování. Brno, Munu, 2014) Také se tím minimalizuje tzv. ponorková nemoc, která bývá častým problémem uzavřených typů zařízení. (Matoušek, O. Ústavní péče. Praha : Sociologické nakladatelství, 1999).

Otevřený typ zařízení naplňuje Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči a to v následujících bodech:

  • 2.25 svou podstatou plně podporuje dítě, aby využívalo veřejných služeb, především pak škol.
  • 2.30 díky širokému spektru oborů nabízených spolupracujícími školami si může dítě svobodně zvolit svou budoucí kariéru dle svých zájmů a schopností.
  • 2.31 intenzivní spolupráce se školami již funguje 20 let.

Teoretická východiska:

1. Zařízení se odklání od restriktivního a normativního pojetí poruchy chování, které je již překonáno. Porucha chování je vnímána jako dynamický jev se svým vývojem, který Eli M. Bower popsal v 5 stupních  a V. Vojtová ve 4 cílových skupinách etopedie. (Červenka, K. Zdroje a bariéry sociální inkluze dětí s poruchami chování z hlediska výchovných profesionálů. Brno: Muni, 2014) Pro dítě představuje porucha chování bariéry pro budoucí život a to v oblasti sociální, emocionální a předprofesní.

2. Speciálně pedagogická práce spočívá v cílené intervenci, která rozvíjí schopnosti, dovednosti a kompetence dětí prostřednictvím edukačních a socializačních procesů. Cílem intervence je hledat cesty k rozvoji kompetencí a potencialit dětí, ať v prostředí přirozeném nebo segregovaném.   (Vojtová, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: Muni, 2009)

3. Vzdělání je považováno za významnou hodnotu a je prioritou zařízení. V tomto směru naše zařízení plně sdílelo vize Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020  a zároveň  plně sdílí Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a to především následující:

  • Vzdělání je považováno za významnou hodnotu
  • Mezi hlavní cíle vzdělávání patří- osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života a příprava na pracovní uplatnění.
  • Kvalitní vzdělávání je přístupné pro každého a dává všem stejnou šanci.
  • Každému jednotlivci by vzdělání mělo pomoci maximálně rozvinout vlastní potenciál.
  • Je třeba zajišťovat dobrou dostupnost a prostupnost všech stupňů škol pro všechny společenské skupiny.
  • Je třeba podporovat individuální integraci dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.
  • Je třeba zejména prostřednictvím fungující poradenské sítě omezovat předčasné odchody ze vzdělávání a rizika plynoucí ze školního neúspěchu. (Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, s. 8-10)
  • Chceme vzdělávací systém nastavit tak, aby nepřispíval k rozvoji nerovností, ale naopak umožňoval přístup ke kvalitnímu společnému vzdělávání pro všechny, bez ohledu na jejich osobní charakteristiky nebo sociálně-ekonomické podmínky, ve kterých žijí. Strategie akcentuje potřebu umenšit závislost výsledků vzdělávání žáků na sociálním statusu rodičů a snížit rozdíl v kvalitě vzdělávání v jednotlivých regionech a mezi školami. Rovněž hodláme klást větší důraz na individualizaci vzdělávání, aby došlo k rozvoji potenciálu každého jedince. (Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, ÚVOD)

4. Podpora, posilování a provázení při překonávání bariér v cestě za profesí je důležitou součástí intervenční praxe v institucionálních podmínkách. (Vojtová, V. Červenka, K. Výzkum jako inspirace pro intervenci v praxi školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. In Kvalita péče o děti v ústavní výchově. Sborník z konference. Praha : NÚV, 2015)